Vojenský ústřední archiv Praha – povodeň v roce 2002 a následné záchranné práce
Mgr. Martin Dubánek, Bc. Eva Očenášková, Dr. Vladimír Šlosar
Ničivá povodeň, která zasáhla v polovině srpna 2002 Českou republiku napáchala obrovské škody a vstoupila do osudů mnoha spoluobčanů. Zvláště těžce byl v období od 13. do 15. srpna 2002 zaplaven pražský Karlín. Vzhledem k obrovskému rozsahu povodně nebylo divu, že jedním z postižených se stal i Vojenský ústřední archiv sídlící v budově karlínské Invalidovny.
Rádi bychom vyloučili různé spekulace týkající se možné záchrany archivních fondů VÚA nebo možného snížení rozsahu škod, neboť po boji je každý generál a kdo nezažil nepochopí! Následující fakta a přehled situace jsou z pohledu řadových archivářů, kteří tuto katastrofu zažili tak říkajíc na vlastní kůži a zúčastnili se záchranných prací od samého počátku.
V pondělí 12. 8. 2002 se Praha dozvěděla o možném zvýšení hladiny řeky Vltavy na dvacetiletou úroveň. V průběhu dne bylo oznámeno, že se blíží tzv. „padesátiletá voda“. Proto se v odpoledních hodinách začalo ve VÚA s přípravnými pracemi a se svoláním dostupných zaměstnanců, neboť povodně přišly naprosto nevhodně v době čerpání dovolených. S nemnohými pracovníky poté začalo vyklízení nejcennějších fondů MNO 1945-1950 uložených v kapli Invalidovny. Tyto materiály, jako také většina archivních fondů uložených v přízemí Invalidovny se již tehdy nacházely několik centimetrů nad úrovní „stoleté vody“ z roku 1893. S omezenými silami se proto do večerních hodin podařilo přerovnat část materiálů do vyšších polic regálů a do mezipatra kaple. Preventivně byl zabezpečen několika pytli s pískem i průjezd do dvora, kterým jak jsme se mylně domnívali, mohla jedině proniknout případná voda do nitra Invalidovny.
 V noci, respektive časně ráno 13. 8. 2002, začala evakuace obyvatel Karlína a do 11:00 hodiny měl být Karlín zcela vylidněn, což platilo i pro pracovníky VÚA. V budově Invalidovny však pod vedením tehdejšího ředitele plk. Jana Koňarika probíhaly i nadále záchranné práce, které se z rozhodnutí ředitele ve své většině již týkaly pouze zabezpečení sklepních prostor a vchodu. O opuštění budovy se neuvažovalo. Armáda pomáhající ostatním spoluobčanům nám přivezla pouze pytle s pískem na zabezpečení vchodu, kde zakrátko vyrostla bytelná barikáda. Jedinou další pomoc nám poskytl Vojenský hasičský sbor z letiště Kbely, který zapůjčil motorové čerpadlo a hadice, neboť v odpoledních hodinách již začala pronikat spodní voda do sklepů Invalidovny. Barvité vyprávění uveřejněné na internetových stránkách o tom, jak z těchto prostor byla neustále čerpána voda, je však nutno odkázat do říše bajek, neboť pouhých 5 litrů paliva bylo šetřeno na kritický okamžik. Ten bohužel nastal až po evakuaci zaměstnanců. Několikrát v průběhu dne byli pracovníci archivu požádáni vojenskou policií o opuštění objektu. Po 19. hodině přijel starosta Prahy 8 a vydal jednoznačný příkaz k okamžité evakuaci, a proto musely být další záchranné práce přerušeny. Do 20 hodin byli pracovníci VÚA evakuováni.
 
Kulminace povodně paradoxně nastala dne 15. 8. 2002, přesně na den 270. výročí založení Invalidovny a budova tak dostala nechtěný narozeninový dárek. Po odeznění povodně a ústupu vody byla 16. 8. 2002 provedena ředitelem VHA, zástupcem ředitele Národního technického muzea a statikem prohlídka budovy. Povodeň způsobila zaplavení celého přízemí do výšky 290 cm nad úroveň povodně z roku 1893. V průjezdu do budovy bylo naměřeno maximum cca 324 cm. Povodeň zdemolovala veškeré sklady VÚA a Národního technického muzea v přízemí a vybavení vrátnice. Navíc se v chodbách 1. patra v jihovýchodní části vyskytly trhliny v klenbách a postupně nastalo silné zaplísnění prostor budovy. Kromě těchto materiálních škod byly zaplaveny archiválie z období po roce 1945, které byly v kompetenci tehdejšího 1. oddělení I. odboru VÚA - Vojenského historického archivu Praha, dnes Skupiny nejnovějších archivních fondů a sbírek VHA, III. odboru VÚA. Těžkou ztrátou se tak stalo zatopení 25 600 kartonů z celkově 33 000 uložených v přízemí. Z nichž bylo bohužel nezbytné po provedení komisionální prohlídky na základě povolení Archivní správy MV ČR ze dne 30. 8. 2002 přibližně 9 000 kartonů vyskartovat. Záchrana těchto totálně zničených a silně kontaminovaných archiválií vzhledem k jejich poměrně malé vypovídací hodnotě již nebyla rentabilní.
Záchranné práce začaly po získání povolení vstupu do jinak uzavřeného Karlína v sobotu 17. 8. 2005. Přímo na záchraně archiválií se pracovalo od 19. 8. do 30. 8. 2002, kdy byly z rozhodnutí archivní správy MV práce ukončeny pro nevratné poškození zaplavených písemností. Kromě zaměstnanců archivu se na nich od 18. 8. 2002 podíleli i vojáci základní služby od 6. zabezpečovací základny Praha a později i zaměstnanci složek Ministerstva obrany a Generálního štábu. Veškeré osoby provádějící v rámci VÚA záchranné práce byly přeočkováni proti žloutence typu A.
Ze zaplavených archiválií se podařilo zmrazit cca 16 000 kartonů v pořadí podle významu, které byly postupně převezeny do mrazíren v Kladně, kam byla ostatně soustředěna i drtivá většina zaplavených písemností od ostatních podobně postižených úřadů a institucí České republiky. Archiválie v rozsahu přibližně 600 kartonů jsme od srpna 2002 vysoušeli vlastními prostředky v prostorách VÚA Praha. Nezaplavené archiválie uložené v přízemí byly vzhledem k nedostatku vhodných prostor v rámci VÚA převezeny do Národního archivu v Praze, který nám dočasně pronajal jeden ze svých skladů, za což jim patří velký dík.
Zasažené archiválie, které byly určeny ke skartaci nebo zmraženy v Kladně je možné rozdělit do tří kategorií. Jedná se o tzv. historické fondy, fondy zrušených útvarů a fondy společenských organizací těchto zrušených útvarů.
V rámci nejcennějších tzv. historických fondů bylo zasaženo 12 fondů, tj. 1 228 kartonů, 409 knih v rozsahu 89 kartonů a 81 kartoték. Jako celek zaniklo 5 fondů – Výstřižkový archiv, osobní sbírka plk. Karla Hlávky, továrna Letov, Národní letecká sbírka, Kancelář pro likvidaci ruských legií. Kromě tzv. historických fondů bylo částečně postiženo 7 fondů a sbírek – MNO 1945-1950, Sbírka vojenské justiční dokumentace, Vojenské nemocnice, Vojenský technický ústav, Vojenská výcviková a rekreační střediska, Vojenský historický ústav, Sovětská technická dokumentace a osobní fond ředitele VHA Jiřího Krupičky.
U druhé kategorie, tj. u tzv. zrušených útvarů, došlo k zasažení 80 fondů, což představovalo 1 957 kartonů. Prozatím žádný fond nezanikl jako celek, neboť v rámci prováděného odborného výběru bylo cca 70 % archiválií odvezeno na zmražení. Bohužel vzorky rozmražené dokumentace ukazují, že spisový materiál je povodněmi silně poškozen a pravděpodobně hrozí další skartace. Jedná se především o fotografie, kde bývá doslova smyta citlivá fotografická vrstva, cyklostyly a jakákoliv červená barva včetně razítek.
U poslední kategorie bylo zasaženo i 490 fondů, tj. 5 777 kartonů společenské dokumentace. I zde se nevyhneme další selekci materiálu. K předpokládaným velkým finančním nákladům na rekonstrukci zasažených dokumentů, bude nutné mnohé písemnosti i s ohledem na jejich fyzické poškození po digitalizaci vyskartovat.
Velitelská a personální dokumentace těchto fondů se naštěstí nacházela v době povodní u Správního archivu AČR v Olomouci a nebyla záplavami zasažena. I veškeré fondy z období do roku 1945 nebyly povodněmi zasaženy.
Při záchranných pracích byly jednotlivé kartony vyneseny ze zničených skladů na dvůr a zbaveny poškozeného obalu a přířezu. Po identifikaci byly opatřeny novým přířezem s nejzákladnějším popisem. Poté byly narovnány na europalety, respektive na paletizační jednotky (klece) a proloženy igelitem, aby nedošlo k jejich spojení. Ty pak byly odváženy do mrazíren k dočasnému uložení, aby se tak zamezilo další zkáze. Jeden z kamionů se 22. 8. propadl do podemleté vozovky před budovou Invalidovny a musela ho vyprostit těžká vojenská technika. Účinnou a bezplatnou pomoc poskytla archivu firma Maersk, která dovezla mrazící kontejnery a zajistila přepravu do skladiště na nádraží Žižkov a později zabezpečila převoz do tehdejších Mochovských mrazíren v Kladně. Po odvozu do mrazíren v Kladně došlo v letech 2002-2003 k dalšímu rozmanipulování zaplavených archiválií do nových celků za účelem pozdějšího rozmražení po etapách, podle významu archiválií a to tak, aby vzhledem k probíhajícímu vládnímu výběrovému řízení nedošlo k změně počtu paletizačních jednotek.
Před VHA byl postaven další náročný úkol – záchrana a postupná rekonstrukce zaplavených a v dnešní době ještě zamražených archiválií. Místo personálních posil však došlo s přispěním tehdejšího vedení VÚA k znatelnému úbytku odborných pracovníků. Organizační změny u postiženého oddělení VHA způsobily jeho ztenčení na pouhou skupinu o třech pracovnících. Náprava tohoto kritického stavu nebyla doposud uspokojivě vyřešena.
Vlastními silami byla přímo na chodbách Invalidovny vysušena sbírka československých služebních předpisů po 2. světové válce, sbírka sovětské technické dokumentace, evidenční karty vojenských zajateckých táborů a kartotéka vojenských věznic. Tato dokumentace byla v průběhu roku 2003 vydesinfikována v zařízení tehdejšího SÚA. Přitom nejdále pokročila rekonstrukce u sbírky československých vojenských předpisů po 2. světové válce, která je částečně znovu zpřístupněna široké badatelské veřejnosti. Vysušené kartotéky se bohužel zatím nepodařilo uspořádat.
Bývalý Státní ústřední archiv (dnes Národní archiv) a firmy AiP Beroun a BELFOR vysušily 32 kartonů jako vzorky pro stanovení nejvhodnějších metod vysoušení a postupu rekonstrukce. V mrazírnách v Kladně se totiž nacházelo 160 paletizačních jednotek, z nichž vhledem k finančním možnostem bylo nutné stanovit počty a kategorizaci archivního materiálu, v jakém pořadí a jakou metodou budou vysušeny.
Z hlediska významu a četnosti používání bylo jako nejdůležitější vybráno 15 paletizačních jednotek zaplavené vojenské justiční dokumentace. Ta zahrnuje období let 1945-1963 pro soudní spisy a 1945-1968 pro prokurátorské spisy. Obsahuje i polní soudy z roku 1945 a materiály vojenských věznic z let 1945 – 1952. Justiční dokumentace se týká veškeré mužské populace podléhající branné povinnosti, která měla kontakt s orgány a úřady vojenské justiční služby.
Částečně se týká i příslušníků ministerstva vnitra, Vězeňské služby, Pohraniční stráže a Vnitřní stráže. Během uplynulých tří let bylo z důvodů nepřístupnosti této sbírky nutné odmítnout více než 150 podání od soudů, státních zastupitelství a jiných orgánů činných v trestním řízení. Proto byla na vysušení použita nejšetrnější vakuová metoda. V současné době byla většina zaplavené justiční dokumentace již vysušena a vydezinfikována a vrácena do našeho archivu a probíhá u ní proces identifikace, třídění a popis.
Ve druhém pořadí budou stejným postupem vysušeny písemnosti jednotného fondu MNO ročníků 1945-1950 a písemnosti celistvých historických fondů (Styční důstojníci MNO při okresních osidlovacích úřadech, Skupina pro odsun Němců, Vojenský technický ústav, Vojenské zajatecké tábory, Československé vojenské zastupitelské úřady v letech 1945-1953, Štáb pro soustřeďování válečného materiálu a Kárné výbory). Uvedené fondy jsou zařazeny do I. kategorie archiválií, kterým by měla být věnována mimořádná pozornost. Kromě častého využívání fondu MNO státními organizacemi (NBÚ, ÚDV, ČSSZ, orgány a úřady územní správy a další) je uvedený materiál využíván širokou badatelskou veřejností. Z hlediska historické hodnoty jde o písemnosti z přelomového období našich dějin, které jsou aktuální i z hlediska mezinárodních vztahů. V současnosti roste zájem o studium dokumentace k odsunu Němců a materiálů z Vojenských zajateckých táborů i ze strany německých organizací a badatelů. Uvedené písemnosti jsou uloženy v 55 paletizačních jednotkách.
Ostatní zatopený archivní materiál je ve srovnání s předchozími využíván minimálně. Písemnosti jsou zařazené do II. kategorie archiválií. Materiál byl více poškozen povodní a podle testů je zřejmé, že u části archiválií došlo k nevratným fyzickým změnám a destrukci. Vzhledem k menšímu historickému významu by byla nákladnější rekonstrukce neúčelná. Materiál je zamražen v rozsahu 93 klecí, které budou vysušeny horkovzdušnou metodou.
Na rozmražení a vysušení povodněmi zaplavených archiváliích vypsal dne 13. 8. 2003 Úřad vlády ČR veřejnou obchodní soutěž na vysušení, rozmražení a předání k dezinfekci povodněmi zasažených archiválií, které po řadě odvolání a soudních jednáních s ostatními zúčastněnými firmami, vyhrála v březnu 2005 firma BELFOR Praha, spol. s r. o. Příprava vysoušecího centra umístěného v Jirnech u Prahy trvala cca 1/2 roku. Dne 21. 10. 2005 VÚA předal k vysušení prvních 5 paletizačních jednotek justiční dokumentace s tím, že v lednu byla vysušena nebo se suší prakticky celá justiční dokumentace. Část z nich se již dezinfikuje v Národním archivu nebo probíhá její návrat do VÚA.
Podle harmonogramu vysoušecích a záchranných prací se počítá pro letošní rok s vysušením 25 palet vakuovou a 35 palet horkovzdušnou metodou. V roce 2007 je předpoklad vysušení 30 palet vakuovou a 55 palet horkovzdušnou metodou. V roce 2008 je naplánován zbytek v podobě 8 palet horkovzdušnou metodou. Na období 2007-2012 jsou vyčleněny hlavní finanční prostředky na postupnou rekonstrukci, která probíhá od návratu vysušených a vydezinfikovaných archiválií do VÚA.
Předpokládáme, že pro státní orgány bude k dispozici rekonstruovaná sbírka justiční dokumentace v září 2006. Pro badatelskou veřejnost budou archiválie připraveny postupně ke studiu po jejich rekonstrukci a uspořádání od počátku roku 2007. Vše bude závislé na termínu přestěhování Vojenského ústředního archivu Praha a na dalších organizačně technických podmínkách.
Záchrana povodněmi zasažených archiválií VHA
Mgr. Martin Dubánek, Dr. Vladimír Šlosar, Bc. Eva Očenášková/Dvořáková
Od ničivé povodně z roku 2002 uplynulo již 7 let. Co se za tuto dlouhou dobu podařilo pracovníkům tříčlenné Skupiny novodobých fondů a sbírek III. odboru VÚA – Vojenského historického archivu vykonat pro jejich záchranu?
Připomeňme si, že teprve 13. 8. 2003 vypsal Úřad vlády ČR veřejnou obchodní soutěž na vysušení, rozmražení a předání k dezinfekci povodněmi zasažených archiválií, kterou v březnu 2005 vyhrála firma BELFOR Czechia, spol. s r. o. V roce 2005 bylo vysušeno prvních 5 paletizačních jednotek šetrnější vakuovou metodou.
Časový harmonogram vysoušení se dařilo úspěšně splnit a v roce 2006 bylo předáno firmě BELFOR k vysušení z kladenských mrazíren dalších 25 palet pro vakuovou metodu a 35 palet pro horkovzdušnou metodu. Prioritně byla vysušena dokumentace bývalých vojenských justičních orgánů (soudů a prokuratur) a vojenských věznic v rozsahu 15 paletizačních jednotek, což obnášelo 1650 kartonů.
Tuto justiční dokumentaci dokázala počínaje dubnem 2006 uspořádat do původních spisových celků tříčlenná Skupina novodobých fondů a sbírek III. odboru VÚA – Vojenského historického archivu Praha. Toto uspořádávání znamenalo identifikaci poškozeného materiálu, což se ukázalo jako klíčový problém a zabralo asi největší časový úsek. Pro věci neznalé dodáváme, že se jednalo o doslovné prokousání zapáchajícími dokumenty, což nejvíce okusil na vlastní kůži Dr. Vladimír Šlosar. Identifikované trestní spisy nebo rozsudky byly poté opatřeny novým přířezem a po označení byly uloženy do kartonu. Paradoxně počet kartonů poněkud stoupl, neboť vysušený archivní materiál zvýšil svůj objem a před povodněmi přeplněné soudní spisy musely být rozděleny do dvou kartonů.


Vzhledem k faktu, že veškerá pomocná dokumentace (rejstříky) byla těžce poškozena a musela projít odborným 
zásahem (viz níže), byl v rámci možností vytvářen z identifikovaných spisů a rozsudků nový rejstřík. 
Tento rejstřík, či spíše inventář ve své většině vytvořila Bc. Eva Očenášková/Dvořáková. 
Vzhledem k faktu, že se jednalo o zdlouhavou činnost, podíleli se na této práci i dva pracovníci na dohodu 
(Ing. Václav Čermák a RNDr. František Sochor). Po několika oddáleních byl termín zpřístupnění justiční 
dokumentace stanoven na září až říjen 2006, což se nám podařilo beze zbytku a s vypětím všech sil splnit. 
Ba co více, v září 2006 se podařilo sloučit zachovalé spisy bývalých vojenských věznic. 
Po kladné zkušeností s touto činností započal proces kompletizace vojenských soudů. To znamenalo revizi všech 
vysušených i nezaplavených soudních spisů a rozsudků, přebalení nezaplavených archiválií a vytvoření 
jednotného popisu na kartony. V konečném provedení to znamenalo seřazení kartónů podle jednotlivých 
věznic a ročníků soudů tak, aby byly co nejvíce přehledné a usnadnily vyhledávání i bez rejstříku.

Silně poškozené hřbety vysušených deníků spisů a soudních rejstříků


Podle dosavadních zkušeností při vyhledávání, jsme se rozhodli uspořádat sbírku vojenských soudů (celkem 24 soudů) podle následujícího klíče: 1) abecedně podle místa působnosti soudu (Brno, Čáslav....), 2) po jednotlivých ročnících od vyšších soudních instancí k nižším (Vrchní vojenské soudy, Krajské vojenské soudy, Nižší vojenské soudy...). Nejvyšší vojenský soud Praha, Nejvyšší soud – Vojenské Kolegium a Polní soudy (z roku 1945) jsme obdobně jako před povodněmi vyčlenili samostatně.
Pokud jde o vytváření rejstříků soudních spisů, po inventarizaci známe obsah každého kartonu (spisová značka soudu a jména osoby, na kterou byl spis veden a její data narození) a rozlišujeme, zda-li se jedná o soudní spis, nebo rozsudek. Bohužel, tento inventář může být vzhledem k zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, použit výhradně pro potřebu administrativy VÚA, případně pro potřeby justičních orgánů a policie České republiky.

Z hlediska poškození archiválií dopadly nejhůře rejstříky. Ty jsou postupně rekonstruovány v konzervátorské 
dílně VÚA (Zorka Rohlová + dvě brigádnice). Rejstříky totiž nebyly v době povodní pro snadnější manipulaci
zakartonovány a navíc byly napsány modrým a červeným inkoustem, který je někdy úplně smyt. Proces rekonstrukce
 je velmi pomalý a pracný a navíc má dílna se třemi pracovnicemi omezenou kapacitu. 

Pokud jde o vlastní spisový materiál, vzhledem k lepší kvalitě použitého papíru, jsou obecně v nejlepším stavu
rozsudky. Již pouze proto, že byly ve své většině pevně staženy v přířezech a pronikání vody mělo nižší 
intenzitu. Bohužel, část z nich byla archivována v kopiích (lihové cyklostyly nebo průklepový papír). 

Totéž platí o spisech, kde je různorodá kvalita papíru a použitého tisku. Přesto se domníváme, že více 
než 80 % soudních spisů a rozsudků je bez větších potíží použitelných. Pokud jde o vlastní proces rekonstrukci
spisů, přichází v úvahu pouze fixace zachovaného textu, provedená podle příslušných zásad pro restaurování,
která patří do kompetence konzervátorské dílny VÚA. Hlubší rekonstrukční zásah v tomto případě není možný, 
neboť by se porušila autenticita spisu a navíc by ani neodpovídal zásadám práce restaurátorů.

Spisový materiál MNO 1945 až 1950 po vysušení a dezinfekci.

V roce 2006 rovněž začalo pořádání zachovalých materiálů tehdejších vojenských prokurátorů a Generálního prokurátora-Hlavního vojenského prokurátora. Kmenovým pracovníkům Skupiny novodobých fondů a sbírek se do března 2007 podařilo dokončit uspořádání sbírky prokurátorských spisů a Generálního prokurátora-Hlavního vojenského prokurátora. Přes relativně nižší počet kartonů proti dokumentaci vojenských soudů, byla práce pomalejší vzhledem ke složitější identifikaci velmi rozmanitých a zároveň velmi proskartovaných prokurátorských spisů. To i proto, že nebyla k dispozici pomocná evidence. Z justiční dokumentace byl celkově rekonstruován materiál, který před povodněmi zahrnoval cca 1500 kartonů.
Vzhledem k faktu, že rekonstrukce těžce poškozené pomocné dokumentace (rejstříků) postupuje vzhledem k nutnosti užití konzervátorských metod relativně pomalu, bylo v roce 2007 zároveň pokračováno ve vytváření databáze zachovalé justiční dokumentace. Pracovníkům na dohodu VÚA (Ing. Václav Čermák a RNDr. František Sochor) se pod vedením kmenových příslušníků Skupiny novodobých fondů a sbírek podařilo v roce 2007 tuto databázi dokončit. Tím velmi vzrostla užitná hodnota sbírky justiční dokumentace, neboť již lze částečně vyhledávat jednotlivé spisy i bez znalosti konkrétní spisové značky, tedy za předpokladu, že se nejedná o velmi frekventovaná jména (např. Novák, Kolář a Procházka).

Lze konstatovat, že sbírka justiční dokumentace již téměř beze zbytku plní svůj účel. 

V rámci služební agendy bylo úspěšně vyřešeno několik desítek žádostí, přičemž prozatím všechny byť 
poškozené spisy byly z větší části čitelné. 
Přesto je nutné podotknout, že se v rozmraženém, ale dosud nezpracovaném archivním materiálu 
jednotného fondu MNO, tzv. historických fondech a fondech zrušených útvarů nalézá ještě několik
kartonů justiční dokumentace nebo vojenských věznic, které se při pořádání budou postupně objevovat.

 Část uspořádané dokumentace vojenských věznic

Pracovníkům na dohodu VÚA se na začátku prosince 2007 rovněž podařilo dokončit databázi osob 
vězněných ve vojenských věznicích v letech 1945-1952, která byla vytvořena v programu ACCESS. 
Databáze obsahuje 19 194 záznamů, což v podstatě odpovídá stejnému počtu odsouzených osob.

 Ukázka z databáze osob vězněných ve vojenských věznicích

Vzhledem k dokončení tohoto úkolu se otevřela možnost zahájit práce na uspořádání kartotéky 
německých vojenských zajatců v Československu. Kartotéční lístky se v době po vysušení, která proběhla 
již v roce 2002 v režii VÚA, nacházely v 136 kartonech. Bez uspořádání by však tato sbírka měla pouze 
minimální vypovídací schopnost. Po roztřídění a abecedním seřazení se vzhledem k dotazům 
nejen z Německé spolkové republiky vyplatí vytvořit databázi. S pracemi na databázi se začalo koncem roku 2007.

Ke konci roku 2008 se podařilo roztřídit kartotéku podle druhů karet, které z pravidla odpovídají 
konkrétnímu zajateckému táboru. Těch je nyní evidováno 47. Vzhledem k faktu, že část zajatců prošla 
několika tábory byla dána přednost vytvoření počítačové databáze před abecedním uspořádání kartotéky, 
která bude následovat v dalším období. Do konce roku 2008 se podařilo dokončit databázi asi na 20 %, 
přičemž obsahuje 20 884 zpracovaných karet. Tyto karty jsou seřazeny pouze na základě prvního písmene abecedy.

Část kartotéky něm.vojenských zajatců


Momentka z přepravy vysušených a dezinfikovaných                                  Návrat poslední palety 29. 2. 2008
archiválií do VÚA

V listopadu 2006 se do VHA rovněž vrátila část badatelsky očekávaného jednotného fondu MNO z let 1945-1950, ale rekonstrukce původně plánovaná na začátek roku 2007 fakticky začala až v březnu, neboť bylo potřeba celkově dokončit uspořádání a evidenci prokurátorských spisů vojenské justiční dokumentace. Na rozdíl od poměrně snadné identifikace justiční dokumentace, je tento proces u jednotného fondu značně obtížný a tím i pomalý. Fyzický stav archiválií je přes utrpěná poškození poměrně dobrý, vyjma fotografíí a textů psaných inkoustem. Ve srovnání s justiční dokumentací je přesto poněkud horší, již jen z toho důvodu, že byl vzhledem ke své lokaci zaplaven delší dobu a o něco později byl dán ke zmražení. Do 31. 12. 2007 se podařilo identifikovat, zakartonovat a částečně roztřídit 1050 kartonů. V roce 2008 se podařilo přidat 1310 kartonů, což již by mělo představovat asi 50 % z 4500 zatopených kartonů. Bohužel vzhledem k nutnosti příležitostného rozdělení „nafouklých archiválií“ (zvětšení objemu v důsledku zatopení a následného vysušení) do dvou kartonů, bude skutečný podíl rekonstrukce představovat asi 40 %.
Od roku 2009 lze badatelsky využít asi 29 % z archivně zpracovaného jednotného fondu MNO ročníku 1945, kdy jsou k dispozici původní kartony č. 3, 4, 6, 8, 9, 10, 14, 15, 19, 20, 21, 22, 28, 30, 32, 34, 36, 38, 41, 45, 49, 52, 57, 61, 63, 64, 65, 67, 68, 71, 72, 80, 83, 94, 97, 98, 103, 127, 130, 135, 136, 140 podle původního inventáře čítajícího 143 kartonů.
Z fondu MNO 1946 jsou k dispozici kartony 1, 2, 3, 7, 8, 13, 14, 17, 18, 25, 35, 36, 48, 49, 50,51, 52, 53, 54, 61, 62, 67, 68, 72, 84, 87, 88, 93, 98, 99, 100, 106, 107, 113, 120, 124, 130,131, Představuje to 28 % z počtu 136 inventarizovaných kartonů. Jednotlivé odbory MNO 1946 se v době před povodněmi v roce 2002 již bohužel nepodařilo inventarizovat.
Dne 29. 2. 2008 se do archivu vrátily dvě poslední paletizační jednotky vydezinfikovaných archiválií z Národního archivu. Tím byl proces rozmražení, vysušení a dezinfekce povodněmi zasažených archiválií VÚA uložených ve 160 paletizačních jednotkách vykonaných na základně vládního výběrového řízení z 13. 8. 2003 ukončen. Nadále tak budou pokračovat práce na dokončení rekonstrukce ročníků jednotného fondu MNO 1945-1950, tzv. historických fondů. Konečně jako nejsložitější je očekávána práce na rekonstrukci tzv. zrušených útvarů, jejichž spisy byly poškozeny nejvíce, jak ukazují dosavadní zkušenosti.


Na počátku roku 2008 byla vyhlášena soutěž na zabezpečení tzv. ozonizace, která by měla 
nejdůležitější zrekonstruované archiválie zbavit značného zápachu. Zakázku na prvních 3000 kartonů 
získala v květnu 2008 firma BELFOR Czechia, spol. s r. o., která v červnu zahájila práce. 
Téměř každých 14 dní se z archivu expedovalo 250 kartonů (a stejný počet se jich současně vracel), 
na pracoviště firmy v Jirnech, kde byly odborně ošetřeny a zbaveny zápachu.
Proces zpřístupňování a rekonstrukce se možná zdá málo intenzivní, ale za současných podmínek, 
kdy kmenoví pracovníci Skupiny novodobých fondů a sbírek řeší standardní každodenní úkoly 
(badatelská a úřední agenda, rešerše, publikační činnost, přednášky, delimitace archivních fondů, 
stěhování archiválií a jejich ošetřování a jiné), se jedná o maximální nasazení.
V blízké budoucnosti do termínu rekonstrukce zasáhne i plánované přestěhování Vojenského ústředního 
archivu Praha a další organizačně technické podmínky. To se bude týkat zejména archiválií tzv. zrušených
vojenských útvarů, které byly vysušovány horkovzdušnou metodou. Jak se dalo očekávat, stav této dokumentace 
je nejhorší a řadu archiválií nebude možné rekonstruovat. Prozatím jsou tyto dokumenty uloženy v zabezpečených
depech. Do budoucna se rovněž počítá s jejich digitalizací.
Jak je z procentuálního podílu rekonstruovaných archiválií patrné, čeká pracovníky Skupiny novodobých 
fondů a sbírek, a také další pracovníky VHA ještě dlouhá a trnitá cesta. Tato práce však má rozhodně smysl. 
Kladně vyřízené žádosti, které umožnily napravit křivdy minulosti jsou toho ostatně dokladem.
Záchrana archiválií v roce 2009
Mgr. Martin Dubánek, Dr. Vladimír Šlosar
Rok 2009 se stal dalším významným mezníkem v dlouhodobém procesu záchrany archiválií Vojenského historického archivu zasažených povodní. Do konce listopadu 2009 se završila rekonstrukce historicky cenné aktové dokumentace Ministerstva národní obrany z období let 1945 – 1950 a všechny fondy a sbírky významných poválečných vojenských institucí a orgánů vojenské správy. V kvantitativním rozsahu se podařilo zrekonstruovat a badatelské veřejnosti postupně zpřístupnit nebo připravit ke zpřístupnění více jak 1/3 archiválií, které byly v srpnu 2002 po vyzdvižení z bahna a poničených archivních regálů zamražené, od roku 2005 podle stanoveného harmonogramu postupně vysušované, následně dezinfikováné a nakonec uloženy v budově Invalidovny v Praze. Vzhledem k personálnímu posílení skupiny novodobých fondů a sbírek, ale i s pomocí ostatních spolupracovníků Vojenského ústředního archivu v Praze se v roce 2009 podařilo vykonat obrovské množství práce. Především byla průběžně doplňována úřední činností nejvíce vytížená sbírka justiční dokumentace. Příležitostně se totiž stále ještě objevují chybějící soudní spisy a rozsudky, které byly v rámci popisování při vyjmutí ze zatopených skladů a následně i u prvního třídění v mrazírnách omylem zamanipulovány do jiných fondů. Stejně tak bylo nalezeno a identifikováno několik kartonů bývalých vojenských věznic. Z tohoto důvodu byla aktualizována i databáze vojenských justičních orgánů a vojenských věznic. Pracovnicím konzervační dílny VÚA se též podařilo rekonstruovat cca 85 knih pomocné evidenci (rejstříků) některých justičních orgánů. Bohužel tato pomocná evidence prozatím stále ještě nejde využívat jako celek a úspěšné vyhledání je závislé pouze na zpracované databázi justiční dokumentace.
Dále bylo dokončeno rozmanipulování aktového materiálu jednotného fondu MNO 1945-1950. Inventarizovaný ročník MNO 1945 je již uspořádán a zpřístupněn veřejnosti. Z celkového počtu 143 kartonů se nepodařilo dohledat pouze 7 kartonů. Ačkoliv se domníváme, že tyto kartony mohly být zničeny v místě původního umístění při povodních v roce 2002 při zřícení některých regálů, šance na jejich nalezení v dosud neutříděné dokumentaci tzv. zrušených útvarů stále existuje. Počet kartonů dokumentace MNO 1945 - 1950 mírně vzrostl, neboť vzhledem k „nabobtnání“ písemností jsme byli nuceni část z nich rozdělit do dvou kartonů (i když se původně tento stav u archiválií vysušených vakuovou metodou nepředpokládal). Tato skutečnost platí nakonec pro veškeré povodněmi zasažené písemnosti. Zvlášť u dokumentace vysušené horkovzdušnou metodou dosahuje navýšení obsahu kartonu podle druhu papíru někdy až 25 % (týká se zejména písemností zrušených útvarů). Ročník jednotného archivního fondu MNO 1946 byl před povodněmi inventarizován pouze na 60 %, neboť nebyly inventarizovány jednotlivé odbory MNO. Proto je prozatím seřazeno 148 kartonů oddělení a druhů zbraní, zatímco kartony odborů MNO jsou rozřazeny pouze podle původní registratury v řadě tajných, důvěrných a obyčejných spisů. Uspořádání pak zabere ještě mnoho času, neboť je vzhledem k různorodosti povahy dochovaných spisů poměrně obtížné určit např. tehdejší stupeň utajení. U ročníků 1949 a 1950 pak bude zřejmě docházet k značnému posunu kartonů, neboť u některých složek nebo odborů docházelo k prolínání spisového materiálu uvedených ročníků nebo ke sloučení dokumentů těchto ročníků do jedné signaturní řady.
S výjimkou části ročníku MNO 1948 se uvedené kartony podařilo taktéž podrobit procesu tzv. ozonizace, která spisový materiál částečně zbavila neskutečného zápachu z povodní. Rekonstrukční a konzervátorská dílna VÚA pak již opravila 345 rejstříků (jmenných a věcných) z neaktového materiálu jednotlivých organizačních složek MNO z let 1945 – 1950. Zbývá zrekonstruovat pravděpodobně 30 % těchto rejstříků, ovšem je problém s jejich identifikací, protože jsou ve velmi devastovaném stavu a veškeré identifikační znaky jsou nečitelné nebo zničené. Ke konci roku 2009 bylo započato s rekonstrukcí 850 jednacích protokolů složek MNO a hlavního štábu. Nezpracované ročníky MNO 1947-1950 tak začínají být z části využitelné pro běžnou agendu pracovníků Vojenského historického archivu a z části i pro badatelskou činnost. V roce 2010 je plánováno dokončení uspořádání těchto badatelsky nejpřitažlivějších a nejočekávanějších archiválií po roce 1945.
Pracovníkům skupiny novodobých fondů a sbírek se rovněž podařilo uspořádat všechny zatopené tzv. historické fondy. Vzhledem ke skutečnosti, že většina těchto relativně malých fondů již byla inventarizována, postupovaly záchranné práce až překvapivě snadno a zejména rychle. Tyto fondy bohužel prozatím neprošly procesem ozonizace, kterou za předpokladu přidělení finančních prostředků plánujeme provést v průběhu roku 2010. I když prakticky z každého fondu chybí několik kartonů (dochovanost v průměru 90-96% z původního celku před povodní), svému účelu již mohou z větší části opět sloužit. Jedná se o následující archivní fondy: Vojenský technický ústav 1945-1954, Skupiny pro odsun Němců (SPON) 1946-1947, Styční důstojníci MNO u oblastních osidlovacích úřadoven a okresních osidlovacích komisí 1945-1950, Štáby pro soustředění válečného materiálu 1945-1950, Kárné výbory 1945-1949, Vojenské zajatecké tábory 1945-1949, Mauzoleum K. Gottwalda 1953-1955; a následné sbírky: Věstníky, rozkazy a nařízení ministra národní obrany, náčelníka Hlavního štábu (Generálního štábu) a hlavních funkcionářů MNO z období let 1945-1956, Československé vojenské zastupitelské úřady a čs. vojenské mise z období let 1945 – 1956, Přednášky Vysoké školy vojenské 1945-1950 a Zprávy ze služebních cest 1945-1957. Méně využitelný je prozatím fond Kárné výbory, který by si zasloužil zhotovení databáze jako v případě sbírky vojenských justičních orgánů. Stejně tak je prozatím fakticky nevyužitelný fond Kanceláře legií MNO, který byl s ohledem na značnou fyzickou devastaci, již v září 2002 z poloviny skartován. Výše uvedené fondy a sbírky, samozřejmě s ohledem na jejich archivní zpracovanost, jsou dnes připravené (po plánované ozonizaci) k využití širokou badatelskou veřejnosti. Podle předběžných požadavků badatelů bude o tyto dokumenty velký zájem. Naši pracovníci významně pokročili ve zpracovávání databáze německých vojenských zajatců po roce 1945 v čs. vojenských zajateckých táborech ze zatopených evidenčních karet zajatců a ze záznamů z dokumentace fondu Vojenských zajateckých táborů. Ke konci roku 2009 evidujeme přes 61,5 tisíc zajatců se základními personálními a služebními údaji.
Koncem roku začal proces identifikace a uspořádání největšího zatopeného archivního celku tzv. zrušených vojenských útvarů. Tyto archiválie jsou bohužel promíchány s dokumentací společenských organizací a tehdejších organizací KSČ těchto útvarů, která se velmi obtížně identifikuje a celý proces zdržuje. Identifikace spisové dokumentace zrušených útvarů je naopak relativně rychlá a provádí se podle záznamů v pomocné evidenci těchto archivně nezpracovaných fondů (využitím kare PKL neboli pracovně kartotéčních listů). Vzhledem k velkému množství této dokumentace (přes 8 500 zatopených kartonů) však prozatím probíhá pouze jejich zakartonování a základní popis fondů. Vzhledem ke 20% nárůstu množství zrekonstruovaných kartonů se citelně potýkáme s nedostatkem místa pro jejich uložení v budově Invalidovny, proto jsou archiválie ukládány zpět na dřevěné palety a obaleny skladovací folií. Do konce roku 2009 bylo takto zpracováno přes 400 kartonů. Nejpomaleji probíhá zpřístupňování rozsáhlé sbírky čs. vojenských předpisů a služebních pomůcek. Sbírka obsahující přes 7,5 tisíc položek byla ze všech archiválií VHA zasažena nejhůře. Její zpřístupnění probíhá po dvou liniích. V první řadě doplňujeme chybějící nebo silně poškozené předpisy od různých institucí a zařízení, které v tzv. staré manipulaci uchovávaly neplatné předpisy. Takto bylo doplněno okolo 300 předpisů. Jedinečné exempláře, které byly uloženy pouze ve VHA – tj. předpisy a služební pomůcky vydané v druhé polovině 40-tých a v padesátých letech musí procházet časově dlouhodobým procesem restaurováním. A právě tyto dokumenty byly v rámci zaplavené sbírky nejvíce poničené. Odhadem čeká na tento proces záchrany a zpřístupnění asi 600 kusů předpisů a služebních pomůcek. Během čtyř let se podařilo naším restaurátorům zachránit a navrátit zpět do VHA přes 150 významných čs. vojenských předpisů a služebních pomůcek.
Proces zpřístupňování a rekonstrukce povodněmi zasažených archiválií se za poslední rok urychlil takovým způsobem, že se do plánovaného přestěhování VÚA do objektu v Ruzyni v letech 2013-2014 pravděpodobně podaří zrekonstruovat všechny zatopené a zachráněné archivní fondy a sbírky, o čemž jsme před několika lety pouze snili i pochybovali. Jak se nám to bude dařit naplňovat Vás budeme informovat v následujících ročenkách Vojenského historického archivu. Přílohy foto:
Pečlivě zabalené regály se zrekonstruovanými archiváliemi jednotného fondu MNO v prosinci 2009 při výměně oken v severním traktu budovy Invalidovny
Stěhování dokumentace MNO, která se vrátila z ozonizace
Identifikace a popis dokumentace MNO pracovníky SNFS
Zde byly do 13. srpna 2002 uloženy archiválie
Část materiálu tzv. zrušených útvarů připravených k identifikaci a k zakartonování
 
 Záchrana archiválií v roce 2011, Mgr. Martin Dubánek, Dr. Vladimír Šlosar
             Od povodní v roce 2002 uplynulo již devět let a mnohé bude zcela  oprávněně zajímat kam až ke konci roku 2011 dospěly záchranné a rekonstrukční práce na zaplavených archiváliích VÚA-Vojenského historického archivu Praha. Kdo měl to štěstí a pravidelně sleduje ročenky Vojenského historického archivu vydávané od roku 2006,  začíná pomalu tušit, že se hlavní prováděné práce na identifikaci a obnově původních archivních fondů již konečně blíží ke svému závěru. Čtyřčlennému týmu 2. oddělení VHA - novodobých fondů a sbírek, se totiž v roce 2011 dařilo vykonat obrovské množství práce. Veškeré hlavní rekonstrukční práce bychom chtěli ukončit do předpokládaného termínu zahájení stěhování  archivu do nově zrekonstruované archivní budovy v Ruzyni, tj. do 2. poloviny roku 2013.
            V roce 2011 i nadále probíhal proces ozonizace, který zbavuje vysušené a identifikované archiválie značného zápachu. Celkově pracovníci oddělení novodobých fondů a sbírek VHA připravili k ozonizaci 17 přeprav, což obnášelo  4250 kartonů archiválií.
            V roce 2011 se podařilo dodatečně identifikovat tři desítky kartonů z jednotného fondu MNO 1945-1950 a tzv. historických fondů. Jednalo se například fond Vojenských technický ústav a fond Kárné výbory.
Rekonstrukční a konzervátorská dílna VÚA  opravila 1071 knih pomocné evidence (jmenné a věcné rejstříky, jednací protokoly) jednotného fondu MNO a 321 knih ze Sbírky Vojenské justiční dokumentace. Kromě toho se pracovnicím dílny podařilo zrestaurovat 91 československých vojenských služebních předpisů a pomůcek, především těch nejvzácnějších z konce 40. a 50. let. Ty to předpisy jsou totiž jedinečné tím, že v našem archivu byly mnohdy archivované pouze v jednom výtisku, a navíc jsou badatelský velmi žádané.  Bohužel, stále přetrvává určitý problém s identifikací výše uvedené pomocné evidence, neboť knihy denních spisů a rejstříky jsou ve velmi devastovaném stavu. Zpravidla jsou veškeré identifikační znaky nečitelné nebo zničené. Přesto již archivně nezpracované ročníky jednotného fondu MNO 1947-1950 začínají být z větší části využitelné pro běžnou agendu pracovníků Vojenského historického archivu a z části i pro badatelskou činnost. Z jednotného fondu MNO 1945-1950 tak na rekonstrukci zbývá pouze evidenční knihy cizích čísel jednacích. U pomocné evidence bývalých vojenských justičních orgánů však zbývá rekonstruovat stále ještě asi polovina celkového množství. 
             Jako hlavní úkol 2. oddělení VHA probíhal proces identifikace, kompletizace a rekonstrukce tzv. zrušených vojenských útvarů a zařízení, kdy se podařilo v roce 2011 zpracovat 5475 kartonů. Mimo to byla provedena hrubá identifikace a překartonování 698 svazků tzv. dokumentace společenských organizací vojenských zrušených útvarů. V roce 2012 tak již zbývá identifikovat přibližně několik stovek posledních kartonů fondů zrušených útvarů a cca 2000 kartonů fondů společenských a stranických organizací zrušených útvarů. Jako určitou raritu můžeme jmenovat první kompletně rekonstruovaný archivní fond č. 2848, který se podařilo uspořádat 24. 1. 2011. Fond je však malého rozsahu a obsahuje pouze 7 kartonů.
            Pro uložení těchto zrekonstruovaných a ozonizovaných archiválií, byl v průběhu roku postaven cca 100 m dlouhý regál o kapacitě 7 500 kartonů, který byl koncem roku z 85 % zaplněn, a to i kartony z předchozího období. Nemilým překvapením je fakt, že námi odhadovaný 20% nárůst objemu archiválií vlivem vysušení, se mnohdy zvýšil až na 40 %. Dále se prokazuje fakt, že se sice podařilo identifikovat skoro 90 % povodněmi zasažených kartonů zrušených útvarů, ale bohužel  větší množství z nichž je z části nebo téměř úplně nečitelné. Jedná se především o lihové kopie denních rozkazů a veškerý fotografický materiál.   
      Pracovníkům VHA na poloviční úvazek (Ing. Václav Čermák a RNDr. František Sochor) se taktéž podařilo za uplynulý rok dokončit elektronickou databázi německých vojenských zajatců po roce 1945 v čs. vojenských zajateckých táborech. Celkově bylo zpracováno 85 760 evidenčních karet zajatců, včetně údajů ze sbírky Vojenských zajateckých táborů.
            Z výše uvedeného je patrné, že se proces zpřístupňování a rekonstrukce povodněmi zasažených archiválií skutečně blíží ke svému závěru. Jak se nám bude dařit i v dalším období, Vás budeme informovat v ročenkách Vojenského historického archivu a na jeho webových stránkách.    
 Foto: 
1) Nejdelší regál o délce asi 100 m určený pro zpřístupněné archiválie, tzv. fondy zrušených útvarů
 
2) Manipulace s identifikovaným materiálem tzv. zrušených útvarů určených k ozonizaci
 

3) Stěhování dosud neidentifikovaného archivního materiálu uloženého v manipulačním skladu